Ornamenty Pavla Kříže připomínají čínskou malbu
Bílá jako ornament.
Po sérii modrých žlutých pláten, vystavovaných v minulých letech, tentokrát Pavel Kříž opustil problematiku barevné plochy a rozhodl se vyjádřit jasným a přehledným způsobem. I sám název výstavy Bílá/White, napovídá o důležitosti opuštění barvy,neboť jak víme bílá není barvou.
Technika rytmizovaného ornamentu vypadá sice jako zjednodušené vyjadřování, ale při delším pozorování je divák překvapen mírou živelné a dynamické dekorativnosti, se kterou se i na bílé ploše setkává. Záliba v klasicistním ornamentu pobízí Pavla Kříže do větší a větší virtuozity. Jakoby vytvoření samotného ornamentu nebylo již dostatečnou prací samo o sobě, umělec ještě zasazuje do kompozice vzrušivou kresbu, která obraz činí neklidným.
Celá kompozice pak dostává téměř op-artový efekt vlnící se reality. Na rozdíl od kompozic modrých a žlutých, které se zpřítomňují již samotnou barvou, bílé obrazy jsou zrozeny jakoby na hraně skutečnosti.
Fazety na obraze působí jako odraz v různých zrcadlech, jsou a zároveň nejsou zřetelné, vytvářejí nový prostor a nebo jej ještě více zahalují do představ..a..snů.
Spojení kresby a malby asociuje čínskou tušovou malbu, ornament poukazuje na meditativní tvorbu umožňující nekonečný rytmus a pokračování. Výstava by mohla stejně dobře být notovým zápisem nekonečné skladby.Výstava „Bílá“ Pavla Kříže je snem o výstavě ornamentální tvorby, která nechce zůstat na rovině dekorativního prvku.
Anna Irmanovová
Žádné komentáře:
Okomentovat